zpet

Od chaosu k harmonii a zpět?

Jak to všechno začalo.

Jednou, tak před pěti lety, jsem něco potřeboval na webu nalézt. V tom labyrintu se ale můžete snadno ztratit a bloudit až do... No prostě se mě to opět stalo a tu jsem narazil na stránky o pyramidách v Gíze. Nevěřícně jsem zíral na údaje o stavební přesnosti tzv. Velké, „egyptologičtinou“ též Chufuovy, či Cheopsovy pyramidy, zde ale neutrálně označované jako římská I. a pomalu se mi vracely vzpomínky z mládí. Ano! Něco takového jsem již přece zaznamenal, ale také to pokládal za obvyklou novinářskou nadsázku a tak se po jejím ověření nijak nepídil. Také věřte něčemu takovému, že někdo po bůhví kolika tisících letech změří na centimetr přesně, jak to mělo vypadat původně. Nyní jsem to měl jako na dlani a světe div se, ono to tak nějak i nejspíš bylo. Ne sice bez pochyb, ale odchylka kolem 1% po takové době a pustošení? Samozřejmě lidmi mnohem více, nežli přírodními vlivy, no neberte to. Konec konců si to může každý sám ověřit na bezpočtu zdrojů ve vyhledávačích. A kdyby jen to. Odchylky jsou sice od ideálního tvaru čtyřbokého jehlanu a zeměpisné orientace v úhlových minutách i méně. Nejsou za tím ale vidět ty miliony potřebných stavebních prvků vážících až desítky tun, umístěných do výšky až 150 m od základny a na 120 m od okrajů, kdy každý z nich je jiný a musel tak být předem vyprojektovaný a následně vyrobený, nutně v tolerancích optiků, vyleštěný a bez poskvrny odněkud nějak přepravený, aby se to supermaximegalego vůbec dalo poskládat a drželo pohromadě jen vlastní vahou a tlakem atmosféry i bez lepidla. Nad tím prostě zůstává rozum stát, protože tady stojí, navíc opakovaně(!), nemožné stavební dílo. Nad zemí i pod ní!!! Je až nepochopitelné, že se přitom mezi námi vyskytují i tací, co to připisují lidem z doby pračlověka Janečka, tedy z počátků civilizace a ještě se honosí akademickými tituly. Vůbec jim zřejmě nedochází, že se to muselo stavět po vrstvách od středu k okrajům, prostorově provázané a v klimatizovaném bezprašném prostředí, z teplotně stabilního a zřejmě i sterilního materiálu, jinak by to dnes byly nanejvýš kopce porostlé vegetací. Označit je za naivní by samo bylo pošetilé, protože my bychom to nedokázali ani slušně rozebrat. Na světě neexistuje zdvíhací mechanizmus schopný mikroposuvem manipulovat s tunovými břemeny do výšky 150 m na vzdálenost 120 m, natož pak s břemeny 70 t těžkými do výšky 50 m na stejnou vzdálenost. A kdyby i existoval, jak se dá uchopit vyleštěný kvádr k umístění těsně vedle jiných? Přísavkami? Nebo to celé vzniklo v kosmu?

[Některá z vyobrazení můžete kliknutím na ně zvětšit. K návratu zpět použijte tlačítko ZPĚT prohlížeče, nebo zavřete nové okno/záložku se zvětšeným zobrazením.]

Neméně záhadný je účel těchto stavebních dinosaurů a kdoví zda ne i jejich současníků. Pro oficiální vědu to jsou hrobky faraonů IV. dynastie. Mimo tento "vědecký" a mnohé jiné úsměvné nápady, od čerpadla na vodu z Nilu, přes sýpky na obilí, až po zobrazení hvězd v pasu souhvězdí Oriona, jsem ale také uviděl hypotézu o tom, že areál nejsou jen tři samostatné a mimo příbuzenských vztahů svých údajných tvůrců nijak nesouvisející stavby. Naopak prý zde vše vzájemně souvisí, představujíce to tzv. vnitřní část Sluneční soustavy s jejími prvními čtyřmi planetami v pořadí Merkur, Venuše, Země a Mars. No když se to vezme dokola kolem, tak vzhledem k nutnosti nesmírně mocné příčiny vzniku těchto gigantických staveb, kdy její důsledek snese kosmické přirovnání, stálo za to věnovat této hypotéze pozornost. A jak k tomuhle poznání kdosi celkem nedávno dospěl? To bylo nejspíš takto.

Víme-li, že podle staré dobré definice metru jako jedné deseti miliontiny kvadrantu zemského poledníku má Země ideální obvod 40 000 km, pak 1 arcsec, jinak délka oblouku na obvodu Země při známém dělení kruhu na 12 hodin, tedy jeho 43 200 díl, má délku 0,925925.. km. Tento údaj spadá do pásma udávaných různými zdroji o obvodu I. pyramidy. A tak průměr kružnice vepsané do její základny, který je současně její stranou, má 0,925926 km / 4 = 0,23148 km. Vzájemný poměr poloměrů této kružnice a Země udává měřítko, v němž pyramida vůči Zemi vystupuje. Jestliže poloměr Země je 40 000 km / 2π = 6366,19772 km a poloměr kružnice vepsané do základny I. pyramidy, který má současně délku poloviny její strany, je 0,23148 km / 2 = 0,11574 km, pak 6366,19772 km / 0,11574 km = 55 004. Tedy prakticky M 1 : 55 000. Přiřadíme-li pak I. pyramidě..., ale o tom dále.



Průměry prvních čtyř planet v již uvedeném pořadí, jsou k sobě ve vzájemném poměru 0,38 : 0,95 : 1 : 0,53. Kružnice vepsané do základen těchto pyramid v pořadí od jihu, jsou k sobě v poměru 0,46 : 0,93 : 1. Poměr největších z těchto planet i z pyramid je tedy téměř shodný velikostí a shodný pořadím od poledního Slunce. U nejmenší pyramidy je zase již od starověku známo, že má dvě navazující části rozlišené jak velikostí stavebních prvků, tak jejich původem a barvou, s rozhraním ve výšce cca 11,5 m nad terénem. Pokud vezmeme jako základnu pyramidy toto rozhraní, zjistíme, že kružnice do ní vepsaná má k I. pyramidě poměr 1 : 0,38 a to je i poměr Země a Merkura. Dostáváme tak u pyramid nové pořadí 0,38 : 0,93 : 1, opět souhlasné velikostí i pořadím jako u planet. To se již vymyká náhodě. Pokud celá nejmenší pyramida by měla být protějškem Marsu (IV. pyramida), přičemž její horní část je rovněž III. pyramidou pro Merkura, tak jak je tomu na vyobrazení vlevo, pak její základna je dosud jako by ukryta v zemi a nad terén vystupuje jen horní polovina mezi ní a základnou III. pyramidy (Merkur). Když pak do té v zemi skryté základny vepíšeme kružnici, má poměr k I. pyramidě 1 : 0,53 a máme tak kompletní obraz planet v pyramidách. Kontrolou (0,38 + 0,53) / 2 = 0,46 vidíme, že ta nejmenší z pyramid opravdu skrývá reprezentace planet Marsu a Merkura. Důvody byly nejspíš dva. Velikost planet to připouští a je zachována viditelnost od bodu Slunce v souvislosti s oběžnými drahami, jak bude pojednáno později. Že to je ale makačka na bednu? ;-))

Když odpovídá porovnání velikostí planet stranám pyramid, nebude to asi samoúčelné. Nemělo by přece žádný smysl bez kontextu s jejich oběžnými drahami stavět něco tak gigantického, co by tu zbůhdarma navěky trčelo do nebe, nebo nedejbože bylo dokonce jen k ohromení turistů. Jak ale tento kontext zviditelnit, když potřebně přesný plán areálu snad ani neexistuje?!? Nebo již existuje? No stálo to něco času stráveného hledáním na internetu, odměna se však dostavila. A to zásluhou samotné egyptologie! Život je samé překvapení a musíte vzdát dík i někomu, kdo vás má za „pyramidiota“, jak se říká odpůrcům pyramid-hrobek.

plán areáluPrávě včas se totiž potřebně přesný plán areálu v Gíze na internetu objevil a protože jeho důvěryhodnost zajišťuje mezinárodní projekt na vytvoření věrné 3D počítačové rekonstrukce celého areálu, neodolal jsem puzení najít argumenty pro právě přednesenou podobnost jeho vztahu ke Sluneční soustavě. Po přenesení zveřejněného plánu areálu, zvícího velikosti větší pohlednice, do CAD programu na PC, jeho pootočení do obvyklé pozice se severem nahoře a jeho patřičném zvětšení, jsem na něj zkoušel promítnout orbity čtyř vnitřních planet. Po řadě pokusů se ukázal jeden směr hledané pozice Slunce jistý. Byl to jižní směr od pyramid, kdy s výjimkou Marsu souhlasí i skutečné pořadí planet. Stále ale nebylo zřejmé, jaké měřítko bylo zvoleno pro zaznamenání orbitálních drah. Až nápad porovnat vzdálenost středů obou větších pyramid s jejich obdobným planetárním vztahem, kdy jsou k sobě velmi blízko, ukázal na měřítko v řádu 1 : 100 000 000. Pak už následoval pokus nalezení průniku kružnic o poloměru oběžných drah ze středů pyramid v tomto měřítku a náhle bylo jasno. Slunce bude jižně od II. pyramidy! Kde však přesně? Soudobá hodnota se přece může lišit...

Prameny k hledání užitečných informací o tomto tématu jsou dvojí. Literatura a internet. Tak se mi dostala do ruky kniha se zaměřením na areál v Gíze z pohledu geometrie, kde se mimo jiné tvrdilo, že ve starém Egyptě bylo řešení pythagorejského trojúhelníka se stranami 3 : 4 : 5 považováno za posvátné a tuto známost měli starověcí Egypťané od nepaměti. Dávná je i znalost, že sama II. pyramida je konstruována tímto způsobem, kdy vzdálenost od středu pyramidy ke středu některé ze stran její základny, je v poměru 3 : 4 k její výšce. Taková konstrukce přece nebyla zvolena náhodně. Ta konstrukce II. pyramidy přímo vybízí k určení pozice Slunce!

Následovala řada marných pokusů k sestrojení potřebného trojúhelníka. Až tu náhle jakýsi popud vynořivší se odněkud z podvědomí mě přiměl, jak i vy jistě z vyobrazení uznáte, k vědomě absurdnímu počinu - považovat za základnu trojúhelníka vzdálenost od středu torza satelitní pyramidky ke stěně megalitické stavby vedle Sfingy - což k mému úžasu vyvolalo shodu ve vzdálenosti bodu pro Slunce od středu II. pyramidy se střední vzdáleností Venuše od Slunce v uvedeném měřítku tak výraznou, že bylo nemožné ji pominout jako náhodu. Pozici Slunce tak určovala snad nejznámější geometrická úloha. A kdyby jen to. Ona ta satelitní pyramidka je středobodem areálu. Je ve vzdálenosti jednoho dílu, říkejme mu malý modul, od středu jižního okraje základny II. pyramidy k jihu, která jak již bylo uvedeno má konstrukci 3 : 4 : 5 a zároveň je vrcholem pravého úhlu v mnohem větším trojúhelníku stejné konstrukce pro stanovení bodu pro Slunce, kde jeden díl, říkejme mu velký modul, má délku, a teď se podržte – strany I. pyramidy! Navíc se tím potvrdilo i měřítko přenosu obrazu z kosmu na zemský povrch – 1 : 100 000 000. Sám sobě se divím, kam já na ty nápady jenom chodím? ;-))

Na oslavování bylo ale ještě brzy. Rozpaky budila odchylka vzdáleností Země a Merkura, od středů jim přináležejících pyramid. Až zase přišlo vnuknutí: „Zjisti si přece, kam v I. pyramidě zasahuje perihelium Země, které z její výšky (jak se nechce již dobrých 150 let přiznat) vyplývá.“ Bylo z toho další překvapení. Kružnice perihelia Země protínala JZ roh stavby u východní stěny I. pyramidy. Perihelium je přitom principiálně dlouhodobě nejstabilnější bod oběžné dráhy, takže stavby u východních stěn pyramid zřejmě mají ve své šířce od severu k jihu zachyceny informace o nejbližším a nejvzdálenějším bodu oběžných drah planet. No to je přímo geniální řešení a pro první tři planety je to použitelné. Co si však počít s Marsem? Jemu odpovídající dolní část nejmenší pyramidy, ona fiktivní IV. pyramida, nebyla pro planetární dráhu Marsu vhodná. Náležela již Merkurovi. Následoval proto pokus obdobný tomu s periheliem Země, tentokráte se současnou střední vzdáleností Marsu. Výsledkem byl doslova šok. Dráhu Marsu reprezentuje stavba na konci jakési zalomené „kolonády“ vedoucí na SV od I. pyramidy. Prodloužení této cesty zpět, od zlomu k JZ, pak jakoby ukazatel směřuje k SV rohu právě té části nejmenší pyramidy, představující fiktivní IV. pyramidu pro Mars. O potvrzení hypotézy souvislosti pyramid se Sluneční soustavou tak již nemohlo být pochyb a přirovnal bych to k pohledu na hologram, nebo na složené 3D obrázky přírody či vesmíru, kdy také po jistém úsilí "švidrat" najednou spatříte pozorované objekty ve 3D prostoru a tedy na rozdíl od dosavadního plošného vidění s šokujícím skokem v kvalitě informace. Zde ovšem s tím rozdílem, že to nebyla pouhá iluze zrakového vjemu, ale spojení dvou realit. Pozemské a kosmické.

První verze této zprávy vystavená zde po několik let a neobsahující ještě vzájemné planetární vztahy přenesené i do pyramid, nemusela být pro mnohé dostatečně přesvědčivá. To se v nové verzi doplněné právě o tyto skryté vazby, jak doufám, významně mění, neboť v běžném pohledu nezřetelné, ale při podrobnějším zkoumání přímo ohromující vnitřní vazby areálu jsou tím, co způsobilo zcela zásadní převrat v mém dosavadním nazírání na areál, jakoby pradávný otisk již existující Sluneční soustavy. Nyní je již zjevné, že areál je archivací projektu Sluneční soustavy a paradoxně tak sám sebe předchází. Zobrazuje tvůrčí myšlenku k jejímu vzniku, záměr, a ne dílo samo, byť je do něj zaznamenán. Vynikl přitom také fakt, že planetární dráhy s výjimkou Merkura, jsou zde k sobě v poměru velmi blízkém druhé odmocnině ze dvou (sqrt(2) - 0,025) a budeme-li v nich pokračovat, platí i ve zbývající části Sluneční soustavy, i když s četnými neobsazenými stupni za planetou Marsem. Těch drah je celkem 14 a jsou v mocninách 14-té odmocniny ze sta. Použijeme-li známou Occamovu břitvu ke srovnání s Titius-Bodeho nebo s Fibonacciho hypotézami, máme dosud marně hledanou a umístění planet určující orbitální konstantu, což by vysvětlovalo stabilitu Sluneční soustavy trvající již miliardy let, kdy složité vzájemné působení i náhlé vnější poruchy srovná časem silná autoregulační funkce dovolené stabilní oběžné dráhy. Pokud ovšem ty dráhy neurčuje prozatím neodhalený mechanizmus samotného pyramidového areálu, jehož devastace by zdůvodňovala odlišnosti soudobého stavu Sluneční soustavy oproti projektu.

Nyní tedy dávám prostřednictvím internetu na obecnou vědomost, že když na planinu v Gíze promítneme Sluneční soustavu tak, aby Slunce bylo přesně na jih od středu II. pyramidy a to ve vzdáleností delší strany trojúhelníka s poměrem stran 3 : 4 : 5, kde vrchol jeho pravého úhlu je ve středu satelitní pyramidky a jeho kratší stranu určuje vzdálenost k západní stěně megalitické stavby nacházející se jižně od obdobné stavby před tlapami Sfingy, nebo jinak vyjádřeno ve vzdálenosti součtu výšky a druhé odmocniny obvodu II. pyramidy v km od jejího středu k jihu, případně i jako průnik přímky vedené ze středu II. pyramidy k jihu, s přímkou vedenou z vyústění "kolonády" stavby určující parametry oběžné dráhy Marsu přes hlavu Sfingy, jak je zachyceno v doprovodných a přiložených vyobrazeních, pak uspořádání pyramid vyjadřuje vnitřní část Sluneční soustavy v měřítku 1 : 100 000 000. Samy pyramidy zastupují planety v měřítku 1 : 55 000.

Oběžné dráhy Merkura i Marsu jsou sice v současnosti více, či méně odlišné, ale tyto nejmenší z planet jsou vůči externím silám nejméně odolné. Ostatní výrazné entity s pyramidami spojené, jako jsou tzv. satelitní pyramidy, stavby u východních stěn pyramid, či z nich vybíhající "kolonády" ukončené rovněž stavbami, vyjadřují parametry souhlasných planet. Tedy orbity s perihelií i aphelií, sklony os i rotace. Vše samozřejmě vztaženo k době svého vzniku a předpokládá se, že potvrzení správnosti o jedné z těchto entit platí i pro ty ostatní stejného druhu.

Nelze vyloučit, že někteří vládní i odborní činitelé ve světě, jsou mimo jiné již seznámeni i se skutečnostmi zde prezentovanými. Postupné znepřístupňování areálu veřejnosti masivním oplocováním a pod nejrůznějšími záminkami, by tomu nasvědčovalo. Otázkou pak je, jaký účel se tím sleduje.



I skalním zastáncům evoluce nyní nezbude než přiznat, že pravděpodobnost náhodného vzniku Sluneční soustavy s dále popsanými vztahy je prakticky nulová, takže jediným vysvětlením počátku její existence je existence inteligentní vůle, spolu se schopností ji realizovat a protože pyramidy v Gíze odráží záměr toho, jaká měla Sluneční soustava být, nemohou ony samy být výtvorem prapředků dnešních Egypťanů, neb tomu brání neznalost rotací Venuše i Merkura, kterou my máme pouhých několik desítek let, když školní fyzikálně-chemické tabulky z doby před 50 lety zde mají ještě jen "?", nebo orbitální konstanta, kterou věda nezná dosud. Případnou námitku existence nás předcházející vyspělejší civilizace, která by měla potřebné znalosti a prostředky jak je v pyramidách vyjádřit vyvrací fakt, že nám by se tím nedostalo příležitosti k plenění pozemských zdrojů energií a surovin, i těch pyramid.

Vím, že z klasických otázek kladených již po tisíciletí na téma "Gíza plató" znám odpovědi na první dvě; CO? a KDE?. Odpovědi na KDY?, KDO? a JAK?, jsou k dispozici dalšímu bádání. Ta poslední z nich, PROČ?, zní možná „pro život“, ale zcela jistě ne "pro lidstvo". A jestli se ve svém úsudku o účelu pyramid v Gíze nemýlím, pak bych se v něm raději mýlil, neboť nikdo a nikdy neopustí tuto planetu a osud všeho živého je s existencí Sluneční soustavy svázán navěky. Z celé zdejší říše života jsou přitom lidé jedinými tvory, kteří nemají přirozenou výbavu k životu na Zemi jakou zde mají jeho ostatní formy. Pokud však tito lidé místo pokory k místu svého bytí naruší, nebo již narušili jeho funkčnost, pak je rozum přiřknutý jim Stvořitelem také jeho kletbou. Jako jediní z této říše života totiž budou předem vědět o svém neodvratném konci, aniž by tomu mohli jakkoliv zabránit.



Takže shrnuto, má-li kdo zájem shlédnout podrobně zde obecně popsané, pak klikněte na:

Dále

Optimalizováno pro Firefox 2 a Konqueror 3.5.5

Poslední úprava provedena 28. července 2007